Mládí uprostřed socialismu nebyla tak šedá, jak by se zdálo. Zpestřovali nám ji démoničtí strigoni Albína Brunovského, tajemné pralesy Petra Klíčka či Hložníků hranatý Nevědko. Kam se poděly krásně ilustrované tituly pro nejmenší čtenáře?
Nostalgie za starými časy bývá většinou klamavá, ale v případě dětských ilustrací je slovní spojení „zlatý komunismus“ zcela výstižné. Fulla, Benka, Brunovský, Hložník, Kállay, Bombová, Klíček – to je jen pár jmen, které nám mohl závidět celý svět. Mladá léta chrlila jeden titul za druhým a Bienále ilustrací Bratislava bylo jen důstojným symbolem země pěkných dětských knih.
Balíček kosmetiky Fleur de Santé získávají za příspěvky do online ankety Jan Plšek, Tatiana Zajacová a Bronislava Dvorecká.
Dnešní nabídka je tak pestrá, až se zdá, že musí uspokojit každého. Pokud však hledáte textově kvalitní a zároveň výtvarně zajímavý titul, pravděpodobně se budete v knihkupectví cítit jako archeolog prohrabující se bezcennou sutinou. Devalvaci přinesl převrat, když trh zaplavila estetika amerických kreslených filmů, komiksů a knížek.
„Nástup byl tak prudký, že prosadit v těch dobách původní literaturu a ilustrace bylo skoro nemožné,“ říká Ďuro Balogh z Asociace ilustrátorů. „Tuto estetiku neodsuzuji, samého mě ovlivnila přes rakouskou televizi a komiksy z Jugoslávie, a chápu, proč se dětem líbí.
Škodlivou se stává v okamžiku, kdy se nevyvíjí a neexistuje k ní alternativa,“ říká Balogh a knižní brak přirovnává k nezdravému, ale oblíbenému jídlu: „Kdyby si mohli vybrat děti, živí se výhradně čokoládou nebo hranolky. Tu zeleninu a ovoce ale fakt potřebují…“
Lákadla bonbonových barev
Od něžné revoluce přešlo 23 let, ale kýč přežívá nadále. „Najít výtvarně kvalitní knížku je často sisyfovská práce,“ říká ilustrátorka Mária Nerádová. „Důvod? Pro vydavatelství je levnější probrat ze zahraničí koncepčně celý titul is ilustracemi, než aby oslovili ke spolupráci slovenského výtvarníka.“
Ve snaze zvýšit prodej nasazují nakladatelství zbraně nejtvrdšího kalibru. Bonbonové barvy, mláďátka s velkými očky, přečkákané nadpisy, známé postavičky z televize. „Komerční vydavatelství velmi dobře vědí, co na děti platí,“ konstatuje Tibor Hujdič, majitel dětského internetového knihkupectví mrkvicka.sk.
„Vytvoří knihu a zároveň i přiměřený marketing cílený na nejmenší zákazníky, kteří neumí vzdorovat. Potom to dopadne tak, že úspěch slaví i příšerné tituly, které se ani nedají nazvat knihami – jsou jen vedlejšími produkty reklamy. Děti vám sice řeknou, že se jim tyto tituly líbí, ale ve skutečnosti jsou jen zmanipulované.“
Konec fantazie
„Když byl můj syn malý, byl velmi tvořivý. Při kreslení rád zkoušel všelijaké atypické tvary a bylo vidět, jakou z toho má radost,“ říká ilustrátor Julo Nagy. „Dokud se neocitl na výtvarné výchově, kde ho paní učitelka začala tlačit do očiček a tvářiček typických pro mělké ilustrace. Nejdřív se mu to nezdálo, ale postupně se podvolil. Bohužel jako rodiče jsme to zachytili velmi pozdě, až když se jeho tvořivost úplně zlomila a syn přestal mít z kreslení radost.“
Jeho slova potvrzuje i sochařka a arteterapeutka Jaroslava Šicková-Fabrici. „Rané dětství je pro vývoj člověka velmi důležité. Přišel na to už Freud – a dnešní psychologové s ním jen souhlasí. Samozřejmě, dítě ovlivňují také knihy. Mohou mu rozvinout fantazii nebo ji naopak potlačit. Kvalitní titul může posílit emotivní prožívání, kultivovat, ale také ovlivnit budoucí vztah ke kráse ak umění.“
A naopak, když má dítě kolem sebe přetlak schematické, nehodnotné ilustrace, v určitém vývojovém stupni se může snadno stát, že přeskočí možnost objevovat a tvořit. Tyto schopnosti se přitom nesejdou jen při uměleckých činnostech, ale i ve zcela jiných sférách. Klidně také v matematice.
Avantgarda pro nejmenší?
„Děti neocení žádný kubismus,“ napsala nám čtenářka Daniela ze Stupavy, která se zapojila do naší ankety o oblíbených ilustracích. Podobně se vyjádřili i další rodiče – jejich detváky nejvíce zaujmou výstižné a detailní kresby. Jsou takové obrázky pro umělce výzvou? Neláká je zabřednout do avantgardních končin?
„Stává se to,“ připouští Tibor Hujdič. „Část špičkových slovenských ilustrátorů nakreslí skvělé umělecké knihy, ale nerespektuje dítě. Nepřiblíží se mu, nevyvolá smích, hravost ani zájem, spíše reaguje na umělecky podkutého dospělého. Ideální je, chce-li ilustrátor udělat hodnotnou věc a zároveň tvoří plně pro děti. Třeba říci, že zejména u mladých autorů jsou tyto tendence zřetelné.“
Princezny s chobotnicí
„Kreslení s dětmi je pro mě inspirativní, sleduji jejich ohlasy, reaguji na ně, nebo je při tvorbě záměrně provokuji,“ říká Ďuro Balogh. „I tak si však myslím, že krpcům není třeba příliš nadbíhat. Například příliš popisný obrázek může být méně zajímavý než ilustrace, kde zůstalo pár věcí nedořečených,“ dodává Balogh a přitom vzpomíná zážitek z dětské oslavy.
„Zpočátku chtěly všechny holčičky, abych jim nakreslil princeznu. Po chvíli jsem se začal nudit, a tak jsem zkoušel princezničky všelijak potvořit a přikreslovat jim různé hlouposti, například chobotnici v náručí a podobně. Děti najednou ožily, začaly se smát a překřikovat, představovaly si, jak budou nakreslené postavičky reagovat a dokonce si začaly samy vymýšlet další vtipné absurdity.“
Tato příhoda by se dala přenést na celý knižní trh. I vydavatelé si většinou myslí, že holčičky chtějí jen tradiční princezničku. „Chápu, růžové princezny se zaručeně prodají,“ říká Julo Nagy. „Ale možná jednou nakladatelství přijdou na to, že pro děti je mnohem vzrušující právě princezna s chobotnicí…!“
